Určitě jsme ovlivněni výchovou, které se nám dostalo, byli jsme nějak vedeni a vychováváni a máme na to vlastní názor. Nikdo nám neříká, co máme a nemáme dělat, nasloucháme rady, ale konečné rozhodnutí je na nás.

Kontaktní rodičovství začíná například v okamžiku, kdy se maminka rozhodne nepořizovat postýlku, ale nechá své dítě spát ve své posteli, začne nosit dítě v šátku nebo klokance, apod.  Je to správné rozhodnutí? Nebo myslíte, že i miminko potřebuje svůj vlastní prostor a soukromí?

Když dítě pláče, jste zastáncem obecného rčení „nechat ho vybrečet“ nebo vám instinkt velí k němu jít, vít do náruče a utěšovat hot, dokud nepřestane? V neposlední řadě zastánci kontaktního rodičovství uznávají i bezplenkovou metodu, kdy prý matka podle výrazu dítěte pozná, kdy nastal čas.

Sečteno podtrženo kontaktní rodičovství je založeno na přístupu hluboké citové vazby mezi dítětem a rodičem a je v určitém ohledu benevolentní, neboť nepřijímá tresty nebo zákazy, ani pevně daná pravidla s ohledem na individualitu dítěte. A jaký je váš názor na tento druh rodičovství, jste kontaktním rodičem nebo ne?