Do prvních botiček se batole obouvá ve chvíli, kdy začíná chodit venku. Do té doby je pro vývoj nohy nejlepší chodit naboso nebo v protiskluzových ponožkách. Dětská noha je v prvních letech měkká, chrupavčitá a snadno se přizpůsobí tvaru obuvi. Špatně zvolená bota může vývoj chodidla ovlivnit – proto se vyplatí kontrolovat pět konkrétních věcí.
1. Ohebnost podrážky
Podrážka se musí ohnout v místě, kde se prsty ohýbají při chůzi – tedy v přední třetině boty. Pokud se ohne uprostřed klenby, bota nepodporuje přirozený odval chodidla a dítěti se v ní hůř chodí. Pokud se neohne vůbec, je příliš tuhá. Test: vezměte botu za špičku a patu a zkuste ji ohnout. Má klást jen mírný odpor, ne se lámat. Stejně tak zkroucení: bota by se neměla kroutit jako hadrová, ale ani být zcela nepoddajná. Pro batole je vhodná tenká, ohebná podrážka bez podpatku.
2. Pevná pata
Zadní část boty – pata – má být pevná a vysoká, aby držela patu na místě a bránila jejímu vytáčení. Zkouška: zmáčkněte patu mezi prsty. Nemá se snadno promáčknout. Zároveň ale nesmí tlačit nebo dřít. Když dítě stojí, pata musí být v botě zasunutá celá a nesmí z ní vykluzovat. Pokud bota při chůzi padá z paty, je špatně zvolená velikost nebo tvar. U prvních botiček se vyplatí suchý zip nebo tkaničky, které umožní botu utáhnout přes nárt.
3. Prostor v prstové části
Špička boty musí být dostatečně široká a vysoká, aby prsty mohly volně hýbat a rozložit se. Úzká nebo špičatá bota mačká prsty a může přispět k deformitám. Test: prohmatejte přední část – mezi nejdelším prstem a špičkou boty musí být rezerva, ale hlavně musí být cítit, že prsty nejsou nikde přitlačené. Po nazutí nechte dítě stát a zkontrolujte, zda se prsty nadzvednou. Po svlečení by na noze neměly být červené otlaky.
4. Materiál
Vrchní materiál má být prodyšný a lehký – nejlépe useň, textil nebo plátno. Syntetika, která nepropouští vzduch, vede k pocení a maceraci kůže. Podrážka má být ohebná a protiskluzná, ne z tvrdé gumy. Důležité je i vnitřní zpracování: žádné hrubé švy, které by tlačily. Vložka má být měkká, savá a vyjímatelná, aby se dala kontrolovat a čistit. Boty z druhé ruky jsou riziko – mohou být vytvarované jiné noze.
5. Velikost s rezervou
Změřte obě nohy vstoje – děti mají často jednu nohu delší. Postavte dítě na papír, obtáhněte chodidlo a změřte vzdálenost od paty k nejdelšímu prstu. K délce přidejte 0,5 až 1 cm, u prvních botiček se doporučuje spíše 0,8–1 cm. Rezerva má být vpředu, ne vzadu. Botu zkoušejte vždy na stojícím dítěti, ne vsedě, a nechte ho v botách chodit alespoň 10 minut. Zkontrolujte, že se mu vejde i přes nárt a že bota dobře drží na patě. Velikost kontrolujte každé 2–3 měsíce, protože noha batolete roste velmi rychle. Obuv nekupujte „do zásoby“ – příliš velká bota způsobuje zakopávání a nestabilitu.
Kdy má smysl jít k ortopedovi
Plochá noha je u dětí do 3–4 let fyziologická, protože klenba se teprve vyvíjí a podkožní tuk ji zakrývá. Pokud ale noha zůstává plochá i při stání na špičkách, je rigidní, bolestivá nebo je rozdíl mezi pravou a levou nohou, objednejte se k dětskému ortopedovi. Stejně tak pokud dítě nechodí samostatně do 18 měsíců, často padá, zakopává, stěžuje si na bolest nohou nebo odmítá chodit. Důvodem k vyšetření je i nápadné vytáčení špiček dovnitř nebo ven, chůze po špičkách přetrvávající po 3. roce nebo nerovnoměrné opotřebení bot. Ortoped může doporučit cvičení, vložky nebo jen pozorování – zbytečně ale nekupujte „ortopedické“ botičky bez doporučení, zdravé noze spíš škodí.
První botičky mají chránit nohu před chladem a ostrými předměty, ne ji formovat. Pokud dítěti sedí, nejsou nikde přitlačené a dítě v nich chodí přirozeně, plní svůj účel.
