Když si rodiče vyzvedávají dítě ze školky, často sledují, jestli přinese nový obrázek nebo zazpívá písničku. Skutečný obsah předškolního vzdělávání je ale systematicky popsaný v Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání (RVP PV), který je pro všechny mateřské školy závazný. Ten definuje pět základních oblastí: Dítě a jeho tělo, Dítě a jeho psychika, Dítě a ten druhý, Dítě a společnost a Dítě a svět. Každá školka si z něj vytváří vlastní Školní vzdělávací program (ŠVP), ale principy zůstávají stejné.
Rodiče tak mohou hodnotit, co dítě umí, nejen podle známek – ty se v mateřské škole nedávají. Mnohem užitečnější je sledovat konkrétní dovednosti v běžném dni: jak si dítě hraje, komunikuje, obléká se, jí, pohybuje se. Následující přehled vychází z RVP PV a z vývojových norem, ale pamatujte, že každé dítě se vyvíjí vlastním tempem.
3–4 roky: období objevování
Ve třech letech dítě zpravidla zvládá chůzi, běh, skákání na místě i z malé výšky, lezení na prolézačce. Jemná motorika se projevuje držením pastelky, trháním papíru, stavěním věže z šesti až osmi kostek. V sebeobsluze jí lžící, pije z hrnečku, snaží se oblékat, ale potřebuje pomoc s knoflíky a zipem. Na záchod chodí s dopomocí.
V řeči používá tří- až čtyřslovné věty, ptá se „proč?“ a „co to je?“, zná své jméno a věk. Sociálně si hraje vedle ostatních dětí, začíná půjčovat hračky, ale konflikty řeší spíše pláčem nebo strkáním. Kognitivně třídí předměty podle barvy a tvaru, rozlišuje velké a malé.
4–5 let: rozvoj spolupráce
Pohyby jsou plynulejší – dítě umí poskočit na jedné noze, házet a chytat míč, jezdit na odrážedle. V kresbě se objevuje postava s hlavou a tělem, umí stříhat nůžkami, obkreslovat tvary. Samo se obléká s malou pomocí, čistí si zuby, myje ruce. Řeč se rozvíjí do delších vět, dítě vypráví zážitky, používá minulý čas, zná básničky.
Ve hře spolupracuje s ostatními, dodržuje pravidla, učí se čekat, až na něj přijde řada. Počítá do deseti, zná základní barvy a tvary, pozná své jméno napsané velkými písmeny. Začíná rozlišovat, co je správné a co ne.
5–6 let: příprava na školu
Dítě zvládá složitější pohyby – jízdu na kole, přeskakování, udržení rovnováhy. V jemné motorice píše některá písmena, kreslí detailní obrázky, zavazuje tkaničky. Je samostatné v oblékání, jídle i hygieně. Mluví jasně, používá souvětí, umí převyprávět příběh, zná říkanky. Sociálně si vytváří přátelství, řeší spory slovně, dodržuje pravidla skupiny.
Kognitivně počítá do dvaceti, zná písmena, napíše své jméno, chápe pojmy jako včera, dnes, zítra, řeší jednoduché logické úlohy. To vše směřuje k tomu, aby bylo připravené na vstup do první třídy.
Co je norma a co už je signál k řešení
Vývojové milníky jsou orientační. Pokud ale dítě ve čtyřech letech nemluví v krátkých větách, nejeví zájem o ostatní děti nebo nereaguje na své jméno, je vhodné poradit se s pediatrem. U pětiletého dítěte je varovný signál, když nekreslí postavu, nedrží správně pastelku, nerozumí jednoduchým pokynům nebo je nápadně pasivní či agresivní. U šestiletého dítěte pak zpozorněte, když nezvládá dvoufázové instrukce, nepozná základní písmena, neumí se obléknout nebo se vrací k dřívějším dovednostem (např. znovu pomočuje).
V takovém případě je prvním krokem rozhovor s učitelkou ve školce. Ta má dítě v kolektivu a může popsat, jak se projevuje ve srovnání s vrstevníky. Školka může doporučit návštěvu pedagogicko-psychologické poradny (PPP) nebo rané péče (pro děti do 7 let). Čím dříve se případná obtíž podchytí, tím lépe se dá pracovat s rozvojem dítěte.
Co mohou rodiče udělat
Rodiče mají právo nahlédnout do ŠVP mateřské školy a ptát se učitelek, jaké činnosti a cíle jsou pro danou třídu naplánované. Není to kontrola, ale způsob, jak propojit dění ve školce s domácím prostředím. Můžete se zeptat, na čem děti právě pracují, a podobné aktivity podporovat i doma – například společným čtením, hrou s kostkami, malováním nebo jednoduchým počítáním při stolování.
Důležité je také sledovat, co dítě baví a v čem vyniká. RVP PV zdůrazňuje individuální přístup, takže školka by měla nabízet různorodé činnosti. Pokud máte pochybnosti, že se dítěti nedaří nebo že naopak potřebuje více podnětů, promluvte si s učitelkou. Ta může navrhnout konkrétní kroky – od úpravy činností až po odborné vyšetření.
Foto: Ksenia Chernaya / Pexels
